Z německého rozhodnutí zrušit jaderné elektrárny bude profitovat plyn,  Málokteré politické opatření mělo v moderní evropské historii tak nepředvídatelné dopady jako rozhodnutí vlády německé kancléřky Angely Merkelové zastavit provoz jaderných elektráren v zemi do deseti let.

Odhady důsledků, které bude mít toto opatření na německou, a potažmo evropskou ekonomiku, se diametrálně liší. Sama kancléřka věští, že Německo se posílením sázky na obnovitelné zdroje energií stane technologickým lídrem v globálním měřítku, oproti tomu představitelé velkých německých společností předpovídají spíše hospodářský úpadek země. Čtení z křišťálové koule se oddal i český premiér Petr Nečas, když zveřejnil nijak blíže nepodložené odhady, že se cena elektrické energie kvůli německému stop pro jaderné elektrárny zvýší asi o třicet procent.

Co si od toho jedni slibují…

Bezprostředním důvodem k rozhodnutí německé pravicové vlády byl růst odporu německých voličů vůči jaderné energetice po havárii v japonské Fukušimě. Vládní strany propadly v regionálních volbách a jejich rozhodnutí zastavit jaderné elektrárny do roku 2022, místo původně plánovaného roku 2036, bylo vedeno zoufalou snahou tento propad přízně voličů zastavit. Cíl sice částečně vyšel, ale ne zcela splnil očekávání „policymakerů“. Sešup se sice zpomalil, ale i tak Merkelová nyní začíná zvažovat přehodnocení stávajícího koaličního modelu a do budoucna se zřejmě bude pokoušet o námluvy s triumfujícími Zelenými.

Proklamovaným cílem nové energetické politiky byla podle kancléřky podpora technologického vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů a úspory energií, jejž by mělo její opatření Německu přinést. „Potřebujeme zcela novou architekturu energetického systému. Můžeme se stát první industriální zemí, která uskuteční přechod do věku vysoce efektivní a obnovitelné energie,“ doufá kancléřka. Důvěru v německou schopnost realizovat až revoluční technologické změny sdílejí i někteří čeští ekonomičtí analytici. Problémem ale je, že ekonomicky silné Německo nyní ve stále vyšší míře nese náklady na řešení problémů Evropské unie, jako je řecká ekonomická krize, a nemusí tudíž mít až tolik prostředků, kolik by si tato energetická revoluce vyžádala. Na obnovitelné zdroje měly podle původních předpokladů směřovat daňové výnosy z provozu jaderných elektráren (2,3 miliardy eur ročně), ale tím, že budou uzavřeny o plných čtrnáct let dříve, se logicky sníží i tyto prostředky. Vzhledem k tomu, že velcí hráči v německém energetickém sektoru nejsou ochotni investovat své finance jen do „jednoho košíku vajec“, je pochopitelné, že podpora vývoje a výzkumu v oblasti „vysoce efektivní energie“ bude do značné míry věcí vlády. Kde ale na to bude brát peníze, je dnes krajně nejisté.

O nejistotě kancléřky samé vypovídají i její projevy. Nejprve zdůrazňovala, že během deseti let se podaří zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energií na produkci elektřiny ze 17 na 35 procent. Posléze jí ovšem došlo (či spíše na to byla upozorněna), že tento procentuální trik nijak nepomůže řešit otázku, kde vzít po roce 2022 energii, kterou nyní produkují jaderné elektrárny (23 procent stávajícího „energetického mixu“). Začala tedy náhle líčit, že k jejímu projektu patří podpora výstavby elektráren na fosilní paliva – uhlí a zemní plyn. „Chceme-li odstoupit od jaderné energie a přejít k obnovitelné energii, potřebujeme k tomu elektrárny na fosilní paliva. V nadcházejících deseti letech musíme vybudovat kapacitu deseti, ale spíše dvaceti gigawattů,“ uvedla (dnes je celkový výkon německých elektráren 155 GW).

… a čeho se druzí obávají

Kromě již zmíněného premiéra Petra Nečase a prezidenta Václava Klause (který se vyjádřil o „populistickém a iracionálním“ rozhodnutí německé vlády) se s výhradami proti postupu kancléřky Merkelové ozvali i další čeští politici, kteří mají co do činění s energetickou a unijní politikou. „Je to politicky chybné a ekonomicky katastrofální rozhodnutí. Nejen pro Německo, ale také (minimálně) pro středoevropský prostor,“ znělo vyjádření europoslance za ODS Ivo Strejčka. Ten se obává, že se v EU nyní může vytvořit blok „protiatomových“ zemí, které budou na Česko vyvíjet silný tlak s cílem donutit jej k uzavření českých jaderných elektráren. K Německu a Rakousku se podle poslance nedávno připojili dokonce i Francouzi s požadavkem na ukončení provozu JE Dukovany.

„Dalo by se očekávat, že Francouzi budou s námi jadernou energetiku obhajovat. A podle slov francouzských politiků by tomu tak i bylo – kdyby česká vláda dala přednost francouzským firmám při dostavbě Temelína,“ řekl Strejček Parlamentním listům.

Celý článek čtěte v aktuálním vydání A-Z ELEKTRO