A-Z ELEKTRO březen / duben 2012

V yužití elektřiny logicky poměrně jednoduše umožnilo manuálně ovládat jednotlivé okru- hy osvětlování nebo individuálně spínat spotřebiče. Jakékoli vzájemné vazby při řízení jednotlivých elektrických okruhů ale v té době byly problémem odsouvaným do budoucnosti. SOUVISLOSTI CENY ENERGIE A ŘÍZENÍ JEJÍ SPOTŘEBY Nejen v počátcích elektrifikace koncem 19. století, ale až do první poloviny 70. let minulého století jakákoli optimalizace spotřeby energie spojená s nutností regulovat tuto spotřebu závisela pouze na lidském činiteli, tedy na ruční regulaci. Nasazení jakýchkoli regulačních systémů, vzhledem k jejich relativně vysokým poři- zovacím nákladům, při značně nízkých cenách energií, nedávalo uživatelům prakticky žádné ekono- mické výhody. Zvážíme-li, že cena jednoho barelu ropy na světovém trhu se v té době pohybovala kolem 0,5 dolaru, jakékoli šetření energií bylo příliš nákladné. Přesto se ale technici zabývali vývojem různých regulačních systémů, vždy v souvislosti s aktuálním stavem vědy a techniky. Ponechme stranou různé průmyslové automatizační systémy, u nichž již na přelomu 19. a 20. století byly k dispozici různé pneumatické a hydrau- lické systémy regulace různých technologických procesů. Zajímat se budeme pouze o řízení funkcí v budovách – tedy řízení těch funkcí, jejichž činnost při správném způsobu provozu ani nemusíme vnímat. Krátká tisková zpráva z poloviny 60. let minulého století přinesla informaci o tom, že japonským technikům se podařilo zajistit komplexní regulaci spotřeby tepla a řízení osvětlení v rodinném domě využitím samočinného ING. JOSEF KUNC S rozvojem vědy a techniky se ve světě vždy vyskytovaly snahy o využití těch nejnovějších poznatků pro zvýšení pohodlí, pro zjednodušení různých pracovních činností, pro zvýšení produktivity práce a v neposlední řadě také pro co nejefektivnější využití energie. Proto také již od počátků elektrifikace se elektřina prosazovala pro použití v oblasti osvětlování nebo pro řízení různých technologických procesů. počítače . Uvědomíme-li si, že velmi málo výkonný počítač byl v tehdejší době představován souborem několika skříní vyba- vených elektronickými obvody z diskrétních součástek, přičemž vyžadoval provoz v klimatizované místnosti a jeho cena převyšovala cenu celého rodinného domu i s technologiemi, nebylo možné počítat s praktickým využitím takto navrženého systému – tedy systému s centrálním počítačem vybaveným vnitřní paralelní sběrnicí. Podstatou tohoto technického pokusu bylo pouze zjištění, že moderní výpočetní technikou lze ovládat i funkce v domech a bytech, včetně možností jejich vzájemné interakce. Ovšem v první polovině 70. let 20. století došlo k zásadnímu obratu. Země OPEC vyvolaly tzv. první energetickou krizi – vyžadovaly za své dodávky ropy výrazně vyšší ceny. Tehdy dosáhly toho, že cena jednoho barelu ropy prakticky skokově vzrostla na cca 7 amerických dolarů, tedy na 14násobek. Od té doby zazna- menáváme již jen neustálý růst těchto cen. Zdražení energie se nutně muselo zobrazit také ve změně náhledu na potřebu snížení energetických nákladů. Ve vyspě- lých zemích se proto okamžitě rozběhly různé vývojové programy zaměřené na snížení energe- tické náročnosti . V mnohých zemích (jako např. v SRN) byly tyto programy dotovány ze státních rozpočtů. Rozvoj vědy a techniky, a to především v oblasti mikroe- lektroniky a výpočetní techniky, se v té době neustále zrychloval, takže v polovině 70. let již byly k dispozici sice ještě poměrně drahé, ale ve srovnání se sálovými počítači výrazně levnější osobní počítače. Také u nás byly zahájeny „úsporné programy“. Bylo nařízeno vypnutí všech neonových reklam (sice s nepatrnou spotřebou elektrické energie, ale zato bylo vidět, že se něco děje). Tehdejší vládci lhali občanům o tom, že nás se netýká výrazné zdražení ropy na světových trzích, protože máme k dispozici „levnou“ sovětskou ropu. Zamlčeli ovšem, že smluvní cena se odvíjela z průměrné ceny ropy na světových trzích za určité časové období. Takže i cena této suroviny se zvyšovala, jenže s časovým zpožděním. Dalšími opatřeními bylo vytváření tzv. ener- getických hlídek v podnicích, jejichž úkolem bylo kontrolovat, jestli se někde zbytečně nesvítí. Ovšem zcela chyběla jakákoli podpora pro výzkumné a vývojové týmy, které by mohly zajistit svými produkty skutečné snížení ener- getické náročnosti. Takže zcela v protikladu se světovými trendy, například zásluhou tehdy rychle se rozvíjejícího „velkého“ staveb- nictví, se budoval stále větší počet vysoce energeticky náročných panelových domů. POČÁTKY ŘÍDICÍCH SYSTÉMŮ PRO BUDOVY Kolem roku 1976 (autorovi chybí přesné časové údaje) němečtí technici prezentovali konkrétní výsledky státem dotovaného programu – řízení spotřeby tepla a elektrické energie v objektu školy. Tato prezentace proběhla v Praze na významné mezinárodní konferenci „Vytápění, větrání, klimatizace“, s rozsáhlou dopro- vodnou výstavou konanou na brněnském výstavišti, za účasti velkého počtu renomovaných světových firem z oblasti regulace a automatizace. Prezentované řešení demonstrovalo vysoké úspory energie na vytápění a také na osvětlování při využití osob- ního počítače (centrální řídicí jed- notky) k časovému řízení režimů vytápění v jednotlivých učebnách podle rozvrhu hodin a se spínáním 59 A-Z ELEKTRO ELEKTROINSTALACE