A-Z ELEKTRO květen / červen 2013

18 A-Z ELEKTRO VÝROČÍ květen/červen 2013 státu Nebraska, což do názvu vnutilo ono druhé „x“. Tou dobou již vypadal ropný trh docela jinak. Exxon sice byl největší americkou naftařskou firmou, ale bez domi- nantního postavení na trhu, jenž od Rockefellerových dob doznal dvou zásadních proměn. Zaprvé, scéna se technologicky vyrovnala a Exxon byl pouze prvním mezi sobě rovnými. Produkty firem Royal Shell, British Petroleum, Standard Oil California (dnes Che- vron), Texaco a dalších si Exxonem v ničem nezadaly. Zároveň přestala stačit ropa vytěžená v zemích rozvinutého světa a bylo třeba se poohléd- nout ve světě třetím. Boj o zdroje v zemích, jako je Čad, Rovníková Guinea či Nigérie, se de facto omezil na to, kdo je ochoten zajít s ranou hlouběji pod pás – a Exxon si v tomto směru vedl velmi zdatně. Podle údajů nevlád- ních organizací (ať už je jejich věrohodnost jakákoli) má Exxon nejen mezi ropnými korporacemi, nýbrž mezi všemi západními firmami pověst nejméně skru- pulózního hráče. Mezi obzvlášť vypečené kousky má patřit aktivní pomoc indonéské vládě při potlačování občanských nepokojů v provincii Aceh v devadesátých letech, úplatek ve výši 78 milionů dolarů kazašskému prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi za pomoc při získání práv na těžbu z Tengizu, třetího největšího rop- ného naleziště současnosti, nebo nezákonný obchod se súdánskou diktaturou. (Posledně zmiňovaný prohřešek má zábavnou dohru: firma dostala pokutu od minis- terstva zahraničí ve výši 50 tisíc dolarů.) STRATEGIE MRTVÉHO BROUKA To samo o sobě by však na vytvo- ření pověsti „nejnenáviděnější korporace světa“, jak společ- nost popsal britský deník Daily Telegraph, patrně nestačilo. Na to bylo zapotřebí dobře viditelného průšvihu – a ten přišel v březnu 1989, když Exxon Valdez najel u Aljašky na zmiňovaný útes. Ještě horší než havárie sama byla pro renomé firmy její reakce. „Všechny krize v sobě skrývají i šanci,“ říká Paul Shrivastava, expert na PR z newyorského Industrial Crisis Institute. „Tahle úniková cesta se ovšem zavádí v období od 45 minut do 12 hodin po vypuknutí krize.“ Kdyby šéfové Exxonu byli dokázali okamžitě zareagovat a dali najevo, že je osud ryb, ptáků a tuleňů dostatečně zajímá, mohli image společnosti naopak vylepšit.