KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST červenec/srpen 2026 | A-Z ELEKTRO | 23 a dotkne se výrobců, importérů i distributorů. NIS2 (potažmo tedy NIS1) byl teprve začátek. Regulatorní tlak poroste, pokrytí se bude rozšiřovat a firmy, které to berou vážně už dnes, budou mít jasně výhodu. Když se budeme bavit kybernetické bezpečnosti v energetice, jak digitalizace změnila a mění její rizikový profil? Digitalizace energetiky je trochu paradox, přinesla obrovskou efektivitu, ale zároveň otevřela bezpečnostní díry, které dřív neexistovaly. Tradičně byla energetika velmi konzervativní, systémy byly izolované, offline, bez přímého propojení s externím světem. To bylo bezpečné, ale neefektivní. Dnes se vše mění, máme smart grids, IoT senzory, dálková monitorování, cloud řešení. Všechno je propojeno a vzdáleně spravovatelné. Problém je, že rizikový profil energetiky se zásadně změnil: tradičně byla rizikem hlavně fyzická sabotáž, potažmo selhání infrastruktury. Dnes může mít kybernetický útok stejný dopad jako fyzická sabotáž, útočník může energetické zařízení zastavit z klidu domova. Daleko závažnější je, že energetika je atraktivní pro státem podporované aktéry, geopolitické motivy, získávání citlivých informací. Energetika má také problém s legacy systémy, což jsou stará zařízení, která běží desítky let bez možnosti modernizace, ale teď jsou nově zapojená do moderní infrastruktury. A to je nebezpečná kombinace. Posledním kusem do skládanky je 24/7 dostupnost energetiky u které výpadek není přípustný. To znamená, že disponibilita musí být na úrovni bezpečnosti. Regulace se tím dnes zabývají, ale jedná se o jeden z nesložitějších problémů. Když si to tedy shrneme, digitalizace energetiku modernizovala, ale také ji udělala zranitelnou vůči novým typům hrozeb, které s sebou přinesly. Jak se proměňuje role prvků, jako jsou jističe, rozvaděče nebo ochrany – z pohledu digitalizace a bezpečnosti? Role těchto prvků se zásadně proměňuje. Z pouhých pasivních ochranných prvků na aktivní, připojené a managenovatelné komponenty. A s tím i přichází zcela nová bezpečnostní dimenze. Dříve byly jističe, rozvaděče nebo ochrany čistě elektromechanické prvky. Jejich role byla jednoduchá, fyzicky rozepnout/zapnout obvod, ochránit síť před přetížením, detekovat chyby. Z pohledu digitalizace to byly „hloupé“ prvky. Dnes jsou ty samé prvky digitalizované a připojené. Mají inteligentní řízení, dálkový monitoring, komunikují prostřednictvím průmyslových protokolů (Modbus, DNP3, IEC 61850), mohou se aktualizovat, posílají data do cloudu. Problém je v tom, že se z nich staly technologické prvky se všemi typickými IT bezpečnostními hrozbami. Role těchto prvků se tedy posunula z „odpojené fyzické ochrany“ na „připojenou digitální infrastrukturu“ – a to vytvořilo zcela nový typ bezpečnostního rizika, na které reagují i technologické firmy. Dobrým příkladem je nový jistič Emax 3 od ABB, který společnost představila jako první svého druhu na světě. Nejde už jen o spolehlivé zařízení zajišťující ochranu elektrické sítě, ale inteligentní digitální prvek, který aktivně řeší kybernetickou bezpečnost. Emax 3 je navržen tak, aby dokázal řídit a minimalizovat kybernetická rizika. Využívá zabezpečenou komunikaci, autentizaci uživatelů a zařízení, šifrování dat nebo řízení přístupu na základě uživatelských rolí. Součástí ochrany je také ověřování autenticity připojených komponent. V čem všem je Emax 3 výjimečný? Jistič splňuje požadavky normy IEC 62443, která patří mezi klíčové mezinárodní standardy v oblasti zabezpečení průmyslových technologií. Norma definuje požadavky, které by měly výrobky splňovat, aby zajistily bezpečnou komunikaci a odpovídající úroveň ochrany v průmyslových sítích. Zařízení je vybaveno všemi důležitými bezpečnostními mechanismy, které brání neoprávněnému přístupu. Není možné se k němu bez autorizace jednoduše připojit, měnit jeho nastavení ani do něj nahrát podvržený nebo neověřený firmware. Právě tyto prvky pomáhají minimalizovat riziko zneužití a zajišťují bezpečný provoz i v prostředí stále více propojených průmyslových systémů. Jak velkou roli hraje v kybernetické bezpečnosti lidský faktor? Tady začnu odposlechnutým vtípkem, že nejčastější bezpečnostní chyba vzniká kvůli problému mezi obrazovkou a židlí. A to, myslím, mluví za vše. Lidský faktor je stále na prvním místě a hraje naprostý prim. Technologie mohou být sebelepší, Next Gen firewally, segmentace sítě na solidní úrovni, event i network monitoring, ale pokud zaměstnanec klikne na phishingový odkaz, otevře podezřelou přílohu nebo použije heslo „123456“, všechna ta technická opatření jsou v tu chvíli k ničemu. Proto je vzdělávání naprosto klíčové, a to na všech úrovních. Nestačí jednorázové školení jednou za rok. Jde o kontinuální budování bezpečnostní kultury, kde každý zaměstnanec chápe, že bezpečnost je i jeho odpovědnost, nejen odpovědnost IT oddělení. Co by mělo být součástí vzdělávání techniků a provozních pracovníků? Nemělo by se jednat o nudné školení o bezpečnostních politikách. Za mě by spíš mělo obsahovat základy kybernetické bezpečnosti v prostředí, které znají, kam se mohou „dostat“ útoky a jak. Mělo by to být v jejich jazyku, ne v jazyku IT specialistů. Klidně si projít všemi vrstvami Purdue modelu a zaměřit se na všechna rizika a možné cesty ohrožení. Dále, jak již bylo zmíněno, důležité je vysvětlení rozdílů mezi IT a OT bezpečností a odpovědi na otázky jako: proč je u nás priorita dostupnost, ale i přesto musíme řešit bezpečnost? Technik musí pochopit, že on sám je součástí bezpečnosti. Pokud si zapíše heslo na lístek na monitoru nebo nechá zařízení s otevřeným přístupem, stává se zranitelným místem celého systému. To není jen administrativa, to je osobní odpovědnost. A stejně tak musí vědět, že když si něčeho všimne, může to bez obav nahlásit a bez viny, bez trestu. Naopak, nahlášení problému je pozitivní věc. Vzdělávání by zkrátka nemělo být „poslouchej pravidla a podřiď se jim“, ale „rozumíš, proč to děláme, a sám jsi součástí řešení“. Když to technik skutečně chápe, bude se tím i řídit. Jaké technologie nebo změny v kybernetické bezpečnosti považujete za klíčové pro další vývoj? Klíčový je mindset, ten zmiňuji opakovaně a stojím si za tím. Firmy musí pochopit, že kybernetická bezpečnost není IT projekt, ale přirozená součást jejich fungování, stejně jako se vede docházka, dodržuje receptura nebo technologické postupy. Když se to stane součástí DNA firmy, přestane to být břemeno a stane se to samozřejmostí. Stejně tak je třeba stále více pracovat na awareness o základní kybernetické hygieně, a to napříč celou společností, nejen ve firmách. Velmi mě těší, že v tuzemsku existuje již řada projektů, kde se děti a studenti edukují v kybernetice, prohlubují svoje znalosti a mohou se účastnit různých soutěží. To je podle mě ta nejdůležitější dlouhodobá investice do budoucnosti. Emax 3 je navržen tak, aby dokázal řídit a minimalizovat kybernetická rizika. Využívá zabezpečenou komunikaci, autentizaci uživatelů a zařízení, šifrování dat nebo řízení přístupu na základě uživatelských rolí. Součástí ochrany je také ověřování autenticity připojených komponent.
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=